Husité

Husitské hnutí vzniklo jako následek krize a napětí v evropské společnosti v pozdním středověku.

Ve druhé polovině 14. stol. panovala v Evropě všeobecná nespokojenost. Nestabilní politická situace, opakující se morové nákazy a stagnující hospodářství vedly v pozdně středověké společnosti k prohlubujícímu se napětí. Příčiny krize viděli myslitelé a veřejnost v nedodržování závazných pravidel křestanského života. Hlavní vinu na rozpadu přisuzovali tehdejší zesvětštělé církvi, utápějící se v řadě nepořádků a zlořádů. Řešení krize viděli v návratu církve k její původní misi. Poté mělo dojít také k obnovení pořádku v celé společnosti.

Dané požadavky padly na živnou půdu zejména v Čechách a zčásti na Moravě. Zde se na počátku 15. stol. rozvinulo vlivné náboženské reformní hnutí, které vyústilo do husitské revoluce. Nazvána byla podle teologa a hlavního mluvčího reformního hnutí, mistra pražské univerzity Jana Husa (asi 1370 - 6. 7. 1415).

Husovo odsouzení jako kacíře a jeho upálení byly pro reformně naladěné Čechy dalším důkazem zkaženosti tehdejší církve. Přes snahy kostnického koncilu (1414 - 1418) začali Husa, který statečně a zásadově zastával své názory, uctívat jako mučedníka. V Čechách rostla nespokojenost, počet přívrženců církevních reforem rychle stoupal. Hnutí se šířilo jak do královských a poddanských měst, tak i na venkov. Mnoho lidí bylo přesvědčeno o blízkém konci zkaženého světa a hledalo ve vyvolených městech spásu.

Následně došlo k povstání, které zahájila r. 1419 tzv. První pražská defenestrace. Povstání vyústilo nakonec v dlouhotrvající ničivé husitské války (1419 - 1436). V nich se husité pokusili prosadit politickou a vojenskou silou církevní reformy a požadovali také sociální, hospodářské a národnostní změny.

Požadavky revoluce neprosazovali povstalci stejnou měrou. V hnutí se profilovalo několik proudů, které jako umírněné nebo radikální městské a polní obce mezi sebou soupeřily o rozhodující mocenské postavení  v zemi.

V první fázi revoluce se husité shodli a deklarovali r. 1420 ve Čtyřech pražských artikulech své požadavky na reformu církve. Jednalo se o svobodné hlásání slova božího, přijímání pod obojí způsobou, zrušení světského panování církve a trestání smrtelných hříchů. Radikální proudy šly ve svých požadavcích dál. Zastávaly sociálně revoluční cíle, nastolení říše Kristovy prosazovaly mečem.

Šíření husitství, jeho propaganda a jeho přitažlivost začaly ohrožovat postavení katolické církve. Vyhlásila proto pět velkých křížových výprav, jejichž cílem bylo likvidovat kacířství v českých zemích. Ačkoliv bojovali husité proti větším a dobře vyzbrojeným oddílům, vojenského úspěchu se křižáckým armádám dosáhnout nepodařilo.

V polovině 20. let se upevnila hegemonie radikálních polních obcí a husité, nyní profesionální bojovníci, změnili svou taktiku. Od čistě obranných bojů přešli se svými tzv. spanilými jízdami' do ofenzívy. Sledovali přitom několik cílů. Během svých válečných tažení propagovali husitské ideály a hledali možné spojence proti papeži. Z českých zemích, zchudlých dlouholetými boji, byla přenášena tíha bitev do sousedních zemí, nepřítel byl napaden na jeho vlastním území. Spanilé jízdy měly také hospodářské důvody - prolomit hospodářskou blokádu, uvalenou na české země v r. 1417. Ze spanilých jízd se staly zčásti loupežné výpravy, polní vojska se během nich zásobovala kořistí.

Bezúspěšnost snah husity vojensky porazit vedla ke změnám v jednání církve. Spolu s říšským císařem Zikmundem vsadila na diplomatické cesty. Na basilejském koncilu (1431-1449) byly pozvané husitské delegaci příslíbeny ústupky v tzv. Kompaktátech. Tím se podařilo husitské hnutí rozvrátit. V bratrovražedné bitvě u Lipan v r. 1434 zvítězila vojska umírněných a katolíků nad radikálními husity. Vyrovnáním v Basileji a v Jihlavě v roce 1436 byly husitské války ukončeny. Navzdory kompromisům vyústila revoluce do husitského království domácího utraquistického krále Jiřího z Poděbrad (1458-1471).

V r. 1485 uzavřeli katolíci a husité v Kutné Hoře mír, kterým byla Kompaktáta uznána za zemský zákon. Tím byl také respektován status quo v politických a hospodářských vymoženostech revoluce. Katolická církev se poprvé musela smířit s existencí dvou náboženských forem v jedné zemi, katolické a utraquistické. Husitství předznamenalo evropskou reformaci a otevřelo cestu ke svobodě náboženského vyznání.

Libuše Rösch - Bernd Eccarius - Theo Männer

Korekt. Lidmila Hrůzová

Odkazy na weby s husitskou tematikou

Pošlete to dál
Řekněte to vašim kamarádům