Slaný

Město Slaný patřilo k tzv. pěti vyvoleným českým městům, ve kterých se husitství formovalo a které mělo být podle apokalyptických názorů chiliastů zachráněno.

Již v roce 1419 se většina slánských občanů přihlásila k husitství, město se stalo významným centrem husitství. První mše s přijímáním pod obojí (utrakvismus) se konala o rok později v kostele sv. Gotharda.  V témže roce bylo město zčásti rekatolizováno, o rok později obsazeno umírněnými pražskými husity a v roce 1425 bylo dobyto radikálními husity. Obyvatelstvu města způsobovaly bratrovražedné boje největší trápení.

Od r. 1998 připomínala po řadu roků husitská slavnost dané dramatické období.

Do města proto přišla ve velkém počtu venkovská chudina, která očekávala, že bude žít na náklady města. Jejich krádežemi a loupením však došlo k rušení městských sociálních zvyklostí. Již koncem května 1420 opanoval město lstí spojenec římského krále Zikmunda Lucemburského, katolický šlechtic Vilém Zajíc z Házmburka. A jak už to v dějinách často bývá, vrátila se část občanů ke katolické víře. Pouze dva vytrvalí husité byli upáleni jako kacíři.

Boje o Slaný pokračovaly

O rok později město opětovně obsadili husité, tentokráte umírnění Pražané, kteří Slaný začlenili do svého pražského městského svazu. Tato vojensko-politická městská aliance tvořila protiváhu svazu radikálních husitů, tzv. táboritů (nazvaných podle města Tábora). Táborité odmítali v dané době nekompromisně jakékoliv urovnání a jednání s katolickou církví a králem Zikmundem. Na základě tohoto vnitřního konfliktu vzniklo napětí, které vedlo k bratrovražedným bojům. Jejich obětí se nakonec stalo i město Slaný. Bylo obleženo vojsky táboritů a tzv. sirotků (nástupců Žižkových oddílů, které měly svou oporu ve východních Čechách), vedených Janem Roháčem z Dubé. Jedenáct dní město odolávalo, 17. dubna 1425, po zradě ve vlastních řadách, útočníkům podlehlo. Slaný byl dobyvateli vyloupen a částečně vypálen.

Řada obyvatel byla na hlavním náměstí upálena, mezi nimi i městský rychtář Dobeš a kněz Křišťan, věrný zastánce učení Mistra Jana Husa. Vypleněné město se poté stalo méně významnou součástí táborského městského svazu, kterému poskytovalo své oddíly a spolupracovalo s ostatními husitsky orientovanými městy - s městy Žatec a Louny.

Za pokračujících bojů husitů s jejich katolickými protivníky uvnitř zemí Koruny české a mimo ně se začal rýsovat kompromis. Jeho podmínkou však bylo zvítězit nad radikálními husity. Jejich porážka v bitvě u Lipan (30. 5. 1434) armádou umírněných, spojených s katolickými silami, otevřela cestu kompromisu s tehdy již na císaře korunovaným Zikmundem a papežskou kurií - tzv. Basilejským kompaktátům (1436).

Po r. 1346

Za nových podmínek uznal Slaný 13. srpna 1436 Zikmunda za českého krále. Císař se zavázal poskytovat náboženské svobody jak katolíkům, tak utrakvistům. Slaný podporoval ve druhé polovině 15. století politiku českého krále Jiřího z Poděbrad, který usiloval o smír mezi utrakvisty a katolíky v zemi. Také proto se ve městě mohlo v 16. století rozšířit luteránství, které v určité míře navázalo na husitskou reformaci.

Pošlete to dál
Řekněte to vašim kamarádům